Vyhodnocení literární soutěže za měsíc listopad
Listopadové téma soutěže bylo předvánoční: Dopis Ježíškovi
A zadání: Nejde o lidské dopisy. Mít přání mohou i naši domácí mazlíčci nebo obyčejné věci, které nás obklopují, a které každodenně používáme. Možná se některá z nich chce Ježíškovi s něčím svěřit, vyzpovídat se... Zkuste se vžít do svého psa, kočky, morčete, do své školní tašky, oblíbeného hrnečku... A napište za ně dopis Ježíškovi.
1. místo: Anna Karafiátová
2. místo: Denisa Rückerová
3. místo: Anna Fifková
ČU: Jakub Šeps, Jakub Kadlec, Anna Kopecká, Eliška Kopecká, Veronika Štursová, Anežka Polehlová a Kristýna Kadlecová
Práce Anny Karafiátové
Milý Ježíšku, tento rok byl hrozný. Do rodiny, u které bydlíme, se narodil Eda. Celou noc řve a ani ve dne nám nedá pokoj. Leze po čtyřech celým bytem a ožužlává vše, co mu přijde do cesty. Vedle nás stojí stolička, na tu on se vždycky vyšplhá a ožužlává naši kliku. Té se to samozřejmě nelíbí a řve na nás. Jako bychom za to mohly!!!
Od té doby, co je tu Eda, jsou všichni pořád doma. Celá osmičlenná rodina. To si nedokážeš představit! Každou chvíli mě někdo otvírá a zavírá. Ať už to je kvůli tomu, že si potřebuje odskočit, nebo že si chce hrát na schovávanou. Nejhorší je, když jde na záchod tatínek. Ten s námi vždycky tak strašně třískne, že bychom z toho měly málem otřes mozku. Tedy samozřejmě, kdybychom nějaký mozek měly. Často se dokonce stává, že tím bouchnutím upadne naše klika. A ta se zase pustí do křiku. Nadává nám! Je to k nevydržení!
Ale zvykly jsme si a už si nedokážeme představit, že bychom bydlely někde jinde. Jen bychom si přály, aby se klika trochu změnila. Chtěly bychom, aby byla kamarádská a ne tak uřvaná. A také by se nám hodil nějaký přítel. Nejlépe nočník. Až Eda povyroste, bude za něj určitě rád. Určitě by se nám hodila nějaká cedulka, která by dávala najevo, že se za námi někdo nachází a nechce být rušen.
A nakonec bychom tě chtěly poprosit o osvěžovač vzduchu. Lidé si totiž stěžují, že to tu smrdí jako v pavilónu opic. Ani nám to není příjemné.
Nechceme toho zrovna málo. Snad nám splníš alespoň něco. Moc ti děkujeme. Dveře od toalety
Práce Denisy Rückerové
Zdravím, člověče, všemi zvaný Ježíšek!
Jmenuji se Uhlík a myslím si, že i psi mají nárok na dárky. Kočky ne. Jen psi. Kočky jsou divné. Tak Ti píši dopis, abys věděl, co bych chtěl k tomuto kouzelnému svátku, lidmi zvanému Vánoce.
Přál bych si velký šampon proti blechám. Jsem na ně totiž velmi náchylný. Páníčci mě potom nepustí na gauč.
Dále bych chtěl holčičí člověčí panenku. Samozřejmě, že ne pro mě! Ta bude pro dvojčata Páju a Máju. Je jim šest a panny na hraní mají velice rády. Bohužel všechny ztratily, půjčily nebo zničily, a proto si dělají pannu ze mě. Jsem vždycky celý obarvený lakem na nehty, mám na sobě culíčky a na nich růžové mašličky. Potom se doopravdy cítím velmi vánočně – doslova jako ozdobený vánoční stromeček.
Přines mi, prosím, také nějaký ten tenisák. Všechny mi vzal tatínek na takovou divnou hru. Hraje se to ve dvou a do tenisáku se bouchá přerostlými plácačkami na mouchy. Povím ti, takhle zvláštní sport jsem ještě neviděl.
Taky tu mám dědu. Ne mého, ale člověčího dědu. Je velmi moudrý. Ne, nemá tři vlasy a už vůbec nejsou zlaté! Pro něj bych si přál pár nových, pořádně teplých papučí. Když jsem byl totiž malý, tak jsem mu je rozkousal. I když… To je trochu slabé slovo. Já je rozcupoval! Na cimpr campr. Naštěstí se na mě už ani trochu nezlobí. Dokonce mi při obědě dává natajno pod stolem trochu masa a kosti. Který pes by ho neměl rád?!
Bydlí s námi taky babička. Ta pořád plete. K narozeninám jsem od ní dostal vlněný svetr. Dva týdny jsem se strašně drbal a myslel si, že mám zase blechy. Ale mohla za to ta vlna. Strašně kousala. Nemohl bys jí donést nějakou nekousavou, jemnou? A teď na zimu by se hodila nějaká hřejivá.
Mám se u nich dobře. Jsou na mě hodní a hrají si se mnou. Co víc si pes jako já může přát. Až na to jméno… Kdo pojmenuje boloňského psíka Uhlík?! Proč ne třeba Snížek?
Radši už budu končit. Jistě máš na práci spoustu důležitějších věcí. Třeba jít na kávu se Santou Clausem, číst dopisy od dětí, radit vánočním skřítkům, jaký použít balicí papír. Ty se o Vánocích nenudíš.
Přeji ti hodně zdaru a plnou kreditku. Tvůj Uhlík
Práce Anny Fifkové
Milý Ježíšku,
píše ti Santa Claus. Tedy ne ten pravý Santa. Jen jeho obrázek na plakátu s reklamou na Coca-Colu. Všechny vypadají stejně. Nahoře je tučným bílým písmem nápis Coca-Cola, červené pozadí a obtloustlý člověk v červeném kabátu s bílým lemováním. A samozřejmě také stádečko sobů táhnoucí krásné dřevěné sáně na pozadí měsíce. Velice originální. No, tak ten člověk uprostřed jsem já.
Už mi ta červená barva leze krkem. O vánocích je červená všude, hlavně v obchodech. To vím moc dobře, protože jsem v jednom takovém obchodě strávil půl roku. To víš, předvánoční a povánoční slevy na Coca-Colu. Myslel jsem, že nic horšího, než poslouchat dvanáct hodin denně upravenou verzi Rolniček neexistuje. Pak mě zavřeli do skladu k bramborám a různým trvanlivým věcem a tam jsem šest měsíců ležel v nejvyšším regálu s dalšími plakáty. A teď visím připoutaný k betonovému sloupu u silnice a sleduji auta řítící se okolo. Usmívám se na ně, nemůžu přestat, ale nejradši bych se k nim otočil zády. Všichni spěchají domů, za nákupy, na hory, nebo kam to lidé pořád jezdí. Vůbec si mě nevšímají.
Alespoň, že tu mám své sobí spřežení. Jako první kluše Blesk a Hrom, za nimi jsou Vločka, Vánek, Mrak, Hvězda, Ten sedmý, Rolnička a celé spřežení uzavírají Rudolf a Zvonek. Vážně nechápu, proč zrovna Rudolfa si lidé tak oblíbili. Je na všech plakátech, bonboniérách a vůbec všude. Jenže on nemá červený nos a neustále špatně zatáčí, takže se celé spřežení naklání doprava.
Jo, a fandím ti víc, než pravému Santovi. Leze komíny jako nějaký zloděj a určitě neustále budí děti tím svým smíchem. Ke všemu jsou lidé, kteří už komín ani nemají. Na jejich domech buď úplně chybí, nebo je zazděný. A co pak Santa udělá? Zazvoní? No, a taky nevím, kdo celoročně nosí kabát podšitý kožešinou. Ano, Santa sice bydlí na severním pólu, ale i přes ten všechen sníh na mém plakátu je mi neustále teplo. A to on musí roznášet dárky i poblíž rovníku. Ale sobi jsou fajn. Jen škoda, že nemluví. Jsem rád, že ti můžu napsat a promluvit si s tebou alespoň korespondenčně. Mám ale i jedno velké přání.
Moc bych si přál, aby můj plakát visel na nějakém stromě uprostřed zelených luk, abych měl výhled na vysoké hory a svěží lesy a sametovou trávu. A aby si mě mohla prohlížet lesní zvířata, třeba sobi, i když by si asi stejně Coca-Colu nekoupila. Musí to být krása. Byl bych moc rád, kdybys mě tam dostal.
Měj se krásně Santa Claus
(Fotografii si prohlédněte v příloze)