Soubor Barevné knoflíky si víkendové soustředění užil
Při práci na inscenaci se nám v literárně dramatickém oboru už v předešlých letech osvědčilo "noční soustředění". Celý večer, vlastně docela dlouho do noci, se zkouší, na všecko je dost času, nikdo nikam nespěchá, nikdo neřeší, co musí ještě ten den udělat, co se naučit... Všichni se zkrátka soustředí jen na to, co se děje na jevišti, a práce jde od ruky. Stejné to bylo i třetí říjnový víkend při tvorbě inscenace Amulet Samarkandu, kterou připravuje dětský divadelní soubor Barevné knoflíky.
Po práci obvykle následuje zábava, většinou nějaká noční hra. Tu letošní si pro své mladší kolegy připravil soubor Rozcuchaní vrabčáci, jehož členové už naši školu absolvovali a nyní pokračují ve své divadelní kariéře v divadelním spolku Symposion. Cílem noční hry bylo najít a zachránit zajatou a uvězněnou paní učitelku. A protože jsem celou hru strávila v zajetí (nejprve v zajetí sborovny a v závěru hry jsem byla ukrytá v šatně), bude muset dovyprávět někdo jiný. Zde jsou největší zážitky samotných účastníků:
Na začátku jsme byli všichni vyděšený, nejvíc asi já, ale báli jsme se všichni...
Zhasly nám skoro všechny svíčky. Nakonec vydržela jen ta moje...
Na půdě jsme dostali každý hádanku a kdo z nás ji neuhodl, ten musel na půdě zůstat...
Nejhorší byly záchody. Tam hrála hororová hudba. Zpívali jsme si proto veselé písničky, aby nám dodaly odvahu...
Ve sklepě jsme je (rozumějte únosce) jedním vyděšeným výkřikem rozesmáli natolik, že nikdo z nich kvůli smíchu nemohl mluvit a dát nám další instrukce...
Bylo to dobrý...!
Super atmosféra...
Děkujeme Vrabčákům za skvělou hru!